A good friend once said to me about life.
He said that life only belongs to the free ones.
To whom with a free mind, a free soul and a free body.
He was trapped, and then taken away.
" Time will heal. But how do we heal if we can't feel time."

I feel released and happy now.

Vikend s rodinkou Tyny

Jednou mi Tyna rekla,ze jejich rodinka ma chatu nekde na jihu pacificke strany a ze jsme zvany,tak jsme se sbalili a jeli na dve noci za teplem :-)

http://gumish.rajce.idnes.cz/Vikend_s_rodinkou_Tyny/

Uz pri prijezdu me prekvapil maly navstevnik na zahrade a docela krasne mi pozoval,tak jsem neodolal a fotil :-) Rodinka je moc mila a hned jsme jeli na plaz Las Ventanas, kde jsme grilovali maso a jedli a jedli a pili, proste takove normalni kostaricke posezeni na plazi. Skoro nikdo se nesel koupat, maji nejaky komplex, protoze se jim utopila znama. Ja s Tynou jsme se na vlnach docela vyblbli, dokonce jsme si pujcili surf a snazili se na tom aspon lezet,kdyz prisla vlna :-) Potom jsme jeli na dalsi plaz kouknout na zapad slunce a hura na chajdu. Par pivek a Petula usnul jak maly klucina. Druhy den jsme sli pesky na dalsi plaz,kde nebyl skoro nikdo, opravdu nadhera. Teda skoro nikdo, az na stovku krabu,kteri se slunili na pisku :-) Bylo opravdu nadherne, vyslo nam pocasi. Abych rekl pravdu,tak jsem se do dzungle trosku bal, protoze mi nedavno prisel odkaz na tohle video a musim rict,ze mi tohle potvrdilo par lidi a opravdu to neni sranda...



Ale jinak bylo opet supr cupr a hned bych tam jel znovu :-)

Neco o skole

O skole bych toho mel rict hodne,ale napisu opet malo :-) Mame tady zapsano sest predmetu, z cehoz ctyri jsou v ramci nasich oboru,teda co se da rict,tak elektronika a programovani,ktere nikdy nebylo mym hobby. Prvni predmet se jmenuje Comunicaciones electricas a je to obdoba signalu a systemu, ktere jsme brali na CVUTu. K tomu si tady clovek muze napsat cviceni,ktere je trosku neco jineho. Rozdelili nas do skupin, kde jsme meli prvnich par tydnu prezentace ve spanelstine,takze moje prvni veta byla: Dobry den, jmenuji se Petr a jsem z Ceske Republiky, tak me prosim omluvte za mou spanelstinu :-) No a az se vsichni zasmali,tak jsem jim odvykladal neco o antenach a prenosu signalu s pouzitim kupy vzorcu to vypadalo jako dobra prezentace a profak nemel moc otazek :-) Kluci taky meli prezentace a ted uz se do te hodiny chodit nemusi,pac mame projekt navrhnout obvody a sestrojit vysilace nebo prijimace v ramci predmetu,tak je klid. Treti predmet je programovani a navrhy digitalnich systemu, ktere je podle vsech studentu jeden z nejtezsich predmetu na skole,tak si rikam,jestli jsme vubec meli trochu rozumu pri vyberu predmetu :-) No a ctvrty je programovani ve Verilogu, ktere jsme nejak nezvladali,protoze jak uz jsem rekl, programovani neni nic pro nas. A s temi dalsimi predmety snad problemy nebudou. Nejake fotky ze skolniho kampusu jsou na

http://gumish.rajce.idnes.cz/Fotky_ze_skoly_1/

Komentare tam jsou,tak to bude asi ke skole dneska vsecko :-)

Party v Las Caibas

http://gumish.rajce.idnes.cz/Party_v_las_Caibas/ jak muzete videt z fotek,neni moc o cem povidat. Prvni studentska akcicka poradana v kopci pod vulkanem v jednom hlucnem baru :-P ale byla legrace a vseci jsme se vyborne bavili a dokonce jsme dostali tanecni lekce salsy a merengue a ostudu jsme nedelali :-)

Slibene video :)

Ahojda, dlouho jsem se neozval, tak jako kompenzaci publikuju video z jedne narozeninove party, ktere opravdu stoji za shlednuti... Pro lidicky, kteri nerozumi anglicky: Robin dostal za ukol imitovat deset zviratek a jedno z nich by mel byt on, nejak se nechal unest :)))

P.S. je zapotrebi pustit zvuk jinak o vsecko prijdete :)

ENJOY!!!

Guanacaste - Liberia a Playa Del Coco

Tentokrat to byl opravdu posledni vikend pred skolou a tak jsme jej nemohli nechat jen tak bez dotceni proklouznout mezi prsty :) Kontaktovali jsme kamarada Tyny, se kterym jsme meli exkurzi studentskou ulici v San Jose, ktera bude udajne plna studentu az kolem brezna. I presto jsme se najedli za vyborne studentske ceny poradnym talirem nachos a burritem,ktere je v kostarice pripravovano nerozdil od mexika bez tortily. Musim uznat, ze oboji bylo vyborne. Charbel nas pozval k sobe domu do Liberie,tak jsme neodmitli a vydali se hned druhy den. Rano jsme po peripetiich ve skole vyrazili do San Jose, kde jsme meli sraz na autobus a jeli asi ctyri hodiny do Liberie. Tam jsme chteli zavolat Charbelovi,ale neslo se mu dovolat. Jedna slecna nam chtela pomoct tim,ze by mu zavolala z mobilu,ale bylo spatne slyset a tak jsme se vydali pesky do centra,kde jsme mu chteli zavolat znovu. Po koupeni karty a vytoceni jeho cisla se Charbel objevil jeste driv,nez mobil zacal zvonit. Holcina mu totiz zavolala znovu a sdelila mu,ze jsme sli do centra a ze at za nami urychlene jede,jinak se ztratime. Trochu nam nahralo stesti, Liberia neni zase tak mala. Po vyhazeni veci po zemi u Charbela jsme se sli najist do baru, ktery ma nedaleko od bytu a poslechli si spanelske karaoke s romantickymi pisnickami jako " Quien besara tu pelo...quien llenara tus suenos" apod. Obcas mi jidlo i chutnalo,jinak vetsina lidi jen vrestela a nebo ze sebe nevydala ani hlasku,ale i ti pak zase jen vresteli typickym nepopsatelnym kostarickym pokrikem :) Rano jsme se rozhodovali,co budeme delat a pri snidani Charbel obdrzel telefonat, ze mame prijet na Playa Del Coco a tak jsme opet nebyli proti. Charbel vzal Toma,Michala a Tynu s sebou autem a ja jel s Robinem autobusem. Nelitovali jsme :) U student agency koupite kofolu za deset korun a v autobuse smer Liberia-PlayaDelCoco jsme si koupili kokosovy orech za zhruba 15 :)

Po vystoupeni z autobusu v Playa Del Coco nas cekal Charbel s ulevou, kterou jsem mu videl na ocich. Zrejme o nas mel strach :) Ubytovani jsme byli v Cabinas Cachel, ktere byly sice vzdalenejsi od turistickeho centra,,asi 1km,,,ale s bazenkem a za rozumnou cenu. Meli jsme pred dverma par necekanych navstevniku,ale byli neskodni,tak jsme si je jen vyfotili a venovali se svemu...

Prosli jsme se do centra, napapkat se a taky pri prilezitosti dvacatychpatych narozenin Tyny koupit neco na vecer...

...a samozrejme to nemohlo byt nic jineho nez bacardi a mix na pinacoladu :) Taky zmrzlina,asi pet kybliku a poradny meloun. Pred akci jsme se trochu osvezili v bazenku a pokochali se nadhernym vyhledem na oblohu po zapadu slunce...


...a konecne usedli k jednomu stolu... Charbel navrhl,ze bychom si mohli zahrat karetni hru s flaskou uprostred. Byli tam jen J,Q,K a esa. Kdyz clovek vybral J,tak byl osvobozen a tahnul dalsi, kdyz kralovnu,tak dostal ukol na kterem se dohodli vsichni, kral byl privilegiem, ktere umoznovalo tahnoucimu udelit ukol nekomu jinemu a eso bylo vrazedny panak Bacardi.


Ze zacatku pili vsichni, ale pak se zjistilo, ze to leze az moc,tak se plnily ukoly typu, skoc do bazenu, deset sekund hlava v bazenu,

zazpivat ceskou pisnicku, bodyshot,

chuze na rukou(s pomoci pratel :) ),

rusky tanecek, zazpivat Let it be Tyne k narozeninam nebo nebo smoulikova interpretace deseti zvirat, vse na videu, ktere snad nejak dostanu na net a necham odkaz...


Po snezeni melounu jsme se presunuli na diskoteku, kterou jsme si nemohli nechat ujit. Hrali tam jejich oblibeny reggaeton, coz je rychlejsi obdoba reagge,,,docela prijemne,smoulik s michalem muzou vypravet :) Docela jsme se vyblbli...


Az jsme byli vsichni unaveni na spani, tak nas jeste Marcel (kamarad Charbela) vzal autem na supr mistecko na plazi, kde jsme lehli a koukali na hvezdy...opravdu nadhera...

Zbytek fotek je na moji strance na rajceti...enjoy ;-)

Tyden ve skole bez skoly

Kdyz jsme prijeli z Puntarenas, byli jsme pripraveni na poradnou porci spanelstiny. Navsteva rektoratu pro nas byla stezejni a tak jsme se na ni poradne vyspali. Dali jsme si sraz pred devatou pred hlavnim vchodem a obdivuhodne jsem tam byl vcas. Bohuzel Robin ma vstepeno,ze spanele vzdycky chodi pozde,tak jsme s Kristynou cekali na kluky asi dvacet minut. No,prvni dojem jsme asi jako casovi puntickari neudelali. Prvni poradny rozhovor s nasi studijni referentkou byl zajimavy,,,rozdala nam materialy,ktere pro nas mela pripravene o Kostarice, San Jose, Cartagu a jizdnim radu ze San Jose do vsech mest,ktery neni dostupny snad nikde, a rekla nam,ze matrikulaci jeste podstoupit nemuzeme,protoze profesori nejsou dostupni. Takze jsme v podstate nic nevyridili a meli jsme cely den volno. Jeste nas provedla po kampusu a ukazala,kde co je,abychom nebyli uplne ztraceni,az tam prijdeme podruhe nebo kdyby nas taxikar vyhodil na jinem miste nez pred rektoratem :) Nasli jsme dokonce i telocvicnu, hriste na fotbal,basket i bazen. Sportovniho vyziti tady asi bude dost. Hned jsme zasli do kancelare a optali se na fotbal a volejbal. Ucitele byli velice vstricni,dokonce se snazili mluvit anglicky,ale stejne jsme skoncili u spanelstiny. Trenovat volejbal jsme s Kristynou mohli uz ve stredu,aniz bychom byli oficialne zapsani ve skole,tak jsme byli nadseni. A po prvnim treninku jsem byl maximalne spokojeny,protoze vsichni hraji lepe nez ja a verim,ze trenovat s univerzitnim tymem dvakrat tydne bude jen prinosem. Hned na prvnim treninku nas s Kristynou a vsema klukama pozvali na prvni studentskou party v semestru,tak jsme byli polichoceni a pozvani prijali s uctou,,,koupili jsme pivka, guaro (slavne studentske piti) a prisli na smluvenou sedmou hodinu. Jenze tam se povrdilo,ze Kostarika pouziva nejen jazyk Spanelska, ale i zvyky. Prvni lide zacali prichazet nekdy kolem osme a zbytek prisel kolem devate. A to jsme samozrejme neprobdili sezenim na gauci,tak jsme kazdeho uvitali znacne v nalade s usmevem na lici a poradnym objetim :) Sotva se pustila hudba,tak se zacalo tancovat. Nestacil jsem se divit,jak tady lide dychti po tom si zatancovat. Fernando s nasi hostitelkou Marcelou byli mezi prvnimi, kteri tancovali...

A samozrejme nemuzu nezminit nejlepsi tanecniky vecera, Koc a Melissa...

Vubec vsichni volejbalisti a volejbalistky maji skveleho ducha a privitali nas, jako bychom byli jedni z nich.

Takhle vypadala nase particka, kdyz jsme byli na odchodu...

No,byli jsme celkove z nasi prvni studentske party nadseni a to nam jeste oficialne nezacala skola. Matrikulaci jsme meli v patek takovou, ze nas nechali podepsat par papiru, zavedli na fakultu, kde jsme si museli trochu promichat rozvrh, protoze se nam krizily predmety, ale nakonec jsme odesli s uplnym rozvrhem...

Vikend u plaze - Puntarenas

Nastal cas, kdy jsme se poprve odhodlali vyjet z Cartaga. Necekali jsme dlouho. Hned prvni vikend jsme se sbalili a vyrazili na zapadni pobrezi Kostariky, do Puntarenas. Prvni, co nas ohromilo hned jak jsme vystoupili z autobusu, bylo az neskutecne ohromne vedro a zar slunicka. Ja byl jediny spaleny uz z Cartaga, takze jakykoliv zasah dalsich paprsku na krk jsem si nemohl dovolit :) Toz jsem jako spravny nenasytny clovek navrhl,ze bychom mohli jit papkat a nikdo nebyl proti. Zalezli jsme hnedka do prvni restaurace nebo kavarny ci co to bylo a zacali objednavat. Dali jsme si pro zmenu hamburgery. Vzdycky, kdyz experimentuju, tak dostanu neco maleho a hambace tady delaji skoro vsude stejne a najim se z toho,,,hlad byl veliky,vic se branit nebudu :) a k tomu jsme si dali velikansky ananasovy dzusik, ty tady maji bezkonkurencni vseho druhu,,,proste mnami. Dojedli jsme a zacali se rozhodovat,co dal. Vybirali jsme,kde se ubytujeme. Tyna mela par tipu od znamych a my s Michalem par tipu z pruvodce,tak jsme dali hlavy dohromady a taky jsme pozadali jednoho cisnika o mapu nebo radu, kam za temito hostely ci hotely jit. Nakonec jsme vyrazili a sli skoro az nakonec plaze, protoze byly hotely bud plne nebo byly prilis drahe. Po par diskuzich a unavnych prochazkach za levnejsimi kabinami jsme se rozhodli zustat tady


Hotylek to byl docela utulny a meli jsme to jen pres cestu k plazi, po cemz jsme touzili ze vseho nejvic, tak jsme moc nehledeli na cenu. Precejenom prvni dny u plaze jsme si nemohli kazit naladu. A verte, ze jsme se vyblbli dostatecne, az jsem obcas litoval Kristynu, ze nas tam trpela. Ale myslim, ze si pomalu zvyka, ze je chovat dospele se od nas u plaze neceka :)



Robin si lehnul a ja se jej zeptal, jestli chce zakopat :) Tomas si pak na nej lehnul a zakopali jsme oba dva :) Lidi kolem nas chodili a rikali, to je fajne, jak je zakopany,,,,aaa,oni tam jsou dva??? A tak nam to nedalo a vyfotili jsme se myslim na prvni spolecne fotce

A takhle Robin vypadal, kdyz se vynoril s pomoci dvou lidi z te kupy snehu

Po par hodinach stravenych na plazi jsme si jeste dali par chvil v bazenu, ktery jsme meli pred dverma a po ocvachtani jsme si rekli, ze pujdeme papkat. Jeste predtim jsme chytli pekny zapad slunce nad poloostrovem Nicoya.


V restauraci jsem tentokrat experimentoval a dal jsem si filet z ryby, ktere rikaji corvina a muzu rict, ze na cesneku a s citronem to bylo vyborne. Kristyna si dala spagety s krevetama a ty byly taky dobre, muzu to s klidem rict, pac jsem to po ni dojedl :) Kluci si dali typicke kostaricke pinto (ryze, fazole a k tomu vajicka) s kuretem a se steakem a taky se poradne najedli. Proste dobry vecer. Zavrsilo to jeste poulicni bubnovani skupiny asi dvaceti lidi, kteri to rozbubnovali a roztancovali hned jak jsme dojedli, a pak jsme unaveni zalehli. Rano jsme se jeste poradne vyradili na plazi a odhodlali se k odchodu. Samozrejme jsme jeste nemohli minout nasi oblibenou kavarnu s hambacema a tentokrat jsme si dali pruvodci doporucovany napoj jmenem Churchill, ktery nam naservirovali s cokoladovou polevou, polevou podobnou chuti oblibene konzervy Salka a k tomu ovoce...proste mnamka :)


Tyna to nejak nedomyslela s cisnikem a pri objednavani mixovaneho zeleninoveho salatu cisnik pochopil z jidelniho listku (kure, hovezi nebo mix) trochu udivene, ze ji ma donest dve jidla a tak ji je donesl a Tyna je ku podivu nas vsech snedla.

Prvni stripky

Hola amigos y amigas !!!

Kdo se tady dostal, tak lehce na uvod napisu,ze se snazim shrnout prihody a pocity z pobytu v zemi, kterou Kolumbus pojmenoval "bohate pobrezi". On jej pojmenoval podle zlata, ktere dostal,ale kostaricani si nazev nechali a mam takovy pocit, ze jej nemeli proc menit.

Kdybych mel shrnout posledni dny v Cechach,tak muzu napsat,ze byly hekticke a nesnesitelne stresujici. Zarizovani viz na posledni chvili neni zrovna moje predstava pripravy na cestu pres ocean. Leteli jsme z Prahy do Madridu asi dve hodinky s tim, ze jsme dostali papani u CSA,takze vsichni spokojeni. Na ty dve hodinky jsem v letadle vytuhl, protoze jsem jeste rano lital a sbiral razitka, kde se dalo. Snad se nam to vyplati, jinak vsechny byrokraty nekam poslu. Teda,neposlu,,,aspon vite,ze budu nastvany. V Madridu jsme vystoupili z letadla a snazili se nejak vymotat z chumlu lidi a dostat se k zavazadlum. Smoulik si ho nechal poslat az do San Jose, ale zbytek, po precteni par zprav o ztracenych zavazadlech, radeji ne. Pridali se k nam takovi panove stredniho veku,kteri netusili kam jit a meli stejnou cestu na hotel, ve kterem jsme meli byt ubytovani,tak jsme alespon byli ztraceni ve vice lidech. A taky ze ano ! Jakmile jsme po spleti eskalatoru a vytahu konecne prisli k prepazce Amigo Madrid,tak nas poslali nekam na parkoviste,kde na nas mel cekat autobus. Samozrejme necekal a cekali jsme tam asi pul hodiny, mozna dele. Nakonec jsme se odhodlali zavolat do hotelu, co se deje a tam asi pochopili,ze ceka par hostu na letisti,tak autobus za chvili dojel. Ridicka mela piercing,kde mohla,poslouchala Skacko a podle toho vypadala i jizda,ale nakonec jsme dojeli do hotelu,kde nebyl s nicim problem a po pulhodince zotavovani na pokoji jsme si dali par pivecek dole v kafeterii.

Kristyna uz v te dobe byla na Kostarice, letela pres Atlantu, tak tohle byla nase cestovni particka. Po ctyrech pivech jsme dostali chut na nejake papu,tak se projevily pudy, ktere v sobe kazdy celou noc skryval a snedli jsme snad vsechny sendvice, ktere tam meli a jeste pobrali male bagety s sebou na pokoj :)

Vecer jsme se domluvili na osmou na snidani, kterou jsme meli zahrnutou s ubytovanim v letence a ja samozrejme nevstal na osmou, ale dobelhal jsem se na recepci kolem devate s tim, ze jsem si tam nechal veci a poradne se nadlabl :) Autobus nas zavezl na letiste, kde jsme si mysleli,ze budeme hledat prepazku,ale byli jsme u ni asi za pet minut,tak pohodicka. Vsichni az na Tomase jsme se odbavili bez problemu. Slecna u prepazky byla zmatena z toho, ze nema vizum, kdyz jede na delsi dobu nez 90 dni, tak jsem ji jeste vic zmatl,kdyz jsem ji ukazal muj obehany byrokraticky vytvor. No,nakonec rekla,ze je to vlastne jedno,ze si to muzeme zaridit az tam. Odstrelit :)


Cekani na letadlo se pri kope lidi, ktera cekala na nastup do letadla, stalo nervozni chvilkou, kdy se kazdemu chtelo na velkou, kor kdyz jsme si uvedomovali,ze opoustime Evropu. No, nebyli jsme nervozni,ale zvlastni pocit to byl.


V letadle nebylo jedineho volneho mista,tak jsme se navstevovali co dve hodinky a debatovali na jidlem a taky nad tim, ze Robin vlastne nevidel film, kde letadlo v klidu pristalo :) Vedle me sedela takova mensi pani, ktera ronila slzy jako hroch, jeste nez jsme vzletli. V jedne ruce drzela jakousi nabozenskou knizecku a v druhe ruzenec, tak jsem mel trochu obavy. Radeji jsem se ji na to neptal a moji lamanou spanelstinou jsem ji rekl,at neplace a ze vsechno bude v poradku. Za tech jedenact hodin jsme moc nepokecali, ale i tak myslim, ze se ji zvedla nalada. Jela do Nicaraguy a jestli tam nekdy za tech par mesicu pojedeme,tak jsem ji rekl, ze vsecko zalezi na tom,jak se s klukama dohodneme. No, uvidime....

Po priletu do San Jose jsme vsichni nasli batohy a dokonce i Robin,tak mohu poprit famy,ktere se sirily o los equipajes perdidos. Jeste se nas ptali, jestli mame nejake jidlo na procleni ci co,ale muj lovecky salam a becherovku jsem poprel. Vyfotili jsme se u cedule, ktera naznacovala turistum, ze spat s deckama pod osmnact je trestne,,,by me zajimalo, co by na to lidi rikali, kdyby se neco takoveho objevilo na letisti v Praze. Venku na nas cekal chlapek s ceduli s nasimi jmeny,tak jsme si opet oddychli,ze na nas alespon nekdo ceka. Cestou jsme se dozvedeli,ze je to ridic pro TEC a ze bydli v Cartagu. Taky nas obeznamil se zmenou slov a cenami mistnich obchodu a restauraci, samozrejme jsme se zajimali hlavne o pivo, to bychom asi nebyli Cesi :) Pak nam naznacil, ze nas neodveze k rodinam,ale ke skole. Tam na nas cekaly rodiny i Kristyna s Paulou, koordinatorkou vymennych pobytu, ktera na nas vyhrotila nejrychlejsi reci jakou mohla, co vsechno mame v planu. Kazdy pochytil neco,tak jsme jeste hodili debatu co dalsi den a rodinky si nas rozebraly. Me si odvezla mamca Gabriela, ktere je 46 se synem Carlosem Estebanem,ktery ma 19 roku. Doma jeste cekala Paula Carolina, ktere je 23. Ukazali mi svuj domecek a muj pokoj. Ja jim hnedka vybalil becherovku a salamek,tak byla spokojenost na obou stranach.Zacal jsem se vybalovat a zavolali kluci,ze bychom se mohli sejit u Basiliky de Nuestra Senora de Los Angeles.


Presvedcil jsem Carlose Estebana,at jde s nami,protoze jsme v Cartagu byli prvni den. Ukazal nam dvoupatrovy Sunset bar, ktery je asi jeden ze dvou,kam se da jit zatancovat. Prekvapenim pro me bylo, kdyz jsme si objednali pivko, dostali jsme dva. Carlos rikal, ze tam to je normalni, tak jsme jich zvladli vic...


Cestou zpatky jsme se od Carlose dozvedeli, ze jit domu pesky je v noci nebezpecne, tak jsme dosli k Las Ruinas, ktere jsou dalsim stycnym bodem v Cartagu a vzali si od tama taxika. Stal neco kolem 600 colonu,coz je na nase asi dvacet korun. Taxiky funguji jako takova osobni hromadna doprava, nejsou drahe, tak aspon na cestu domu pri vecernich hodinach se hodi....